V případě tohoto medu je převažujícím zdroje nektaru řepka olejná a v menší míře také i třešně a jabloně. Med se vyznačuje velmi rychlou krystalizacíMed začíná krystalizovat cca dva týdny po medobraní a nejdéle do čtyř až pěti týdnů od medobraní je zcala zkrystalizován, výrazně světlou barvou, zejména krystalickou strukturou a charakteristickou chutí řepky olejné.

Číslo šarže:	20220528
Stanoviště:	č.2
Datum medobraní:	28.5.2022
Datum stočení do sklenic:	1.6.2022
Balení:	min. 970g. (do sklenice o objemu 770ml se vejde podle druhu a měrné hustoty od 970-1040g medu)
Dostupnost:	Skladem
Cena:	170Kč

Med ve svém vzhledu, chuti a vůni vykazuje mnohdy značné odlišnosti. A to jak napříč jednotlivými včelaři, stanovišti včelstev, tak i v jednotlivých sezónách. Lze tak říct, že co med to do určité míry unikát. Je to způsobeno tím, že med pochází z nejrůznějších druhů rostlin. Zdrojem medu je buď nektarNektar produkuje rostlina samovolně. Má ve svých květech propustná pletiva, nektária, kterými v určitou denní dobu prosákne kapička nektaru, poskytnutá jako sladká odměna opylovači. (medy květové) anebo medoviceMedovice je tekutina lýkových pletiv rostlin. Na povrch ji ale nevyloučí rostlina sama, nýbrž hmyz, tzv. producent medovice, nejčastěji mšice. Mšice perforuje rostlinné pletivo a vysává z rostlin floémovou mízu, z níž spotřebovává zejména bílkovinnou složku, a přebytečné sladké šťávy vypouští na povrch rostlin (jehličí, listy) ve formě kapek medovice. Na medovici čekají mravenci a včely, aby si ji odnesli do sídla svých společenstev – mravenišť a úlů (medy medovicové), případně kombinace obojího (medy smíšenéMedy na trhu ovšem mohou být také smíšené v jiném slova smyslu. Tedy smíchané z různých medů od různých včelařů z různých oblastí či zemí. To je k vidění například u velkých zpracovatelských podniků, kdy se různé medy slévají a scelují do velkých šarží. Často se při tom nehledí na zemi původu. Zde uvedený smysl však u Lodhéřovských žihadel nehledejte!). Medovicové medy vytvářejí včely z výměšků mšic žijících na celé řadě rostlin, hlavně na stromech, jehličnatých i listnatých (dub, javory, lípa). Medovicové medy jsou obvykle tmavé s různými odstíny. I u těchto medů vnímáme odlišnosti dle druhového původu.

Nádoby s medem musí být velmi dobře uzavřené, jelikož med snadno vstřebává cizí pachy a zejména vlhkost! To pak vede ke zkvašení povrchové vrstvy. Med uchováváme za pokojových teplot, které by rozhodně neměly překračovat 25 °C (nejlépe spíše ještě méně – kolem 15°C). Nádoby s medem nevystavujeme přímým slunečním paprskům a med ve skle by měl být uložen v temnu. Med vydrží velmi dlouho, i více let. Pokud Vám zbývá starší med, rozhodně se jej nemusíte bát spotřebovat. Přesto však lze doporučit med konzumovat průběžně a v nové medové sezóně obstarat „čerstvý“ med pro vlastní spotřebu/zásobu do další medové sezóny.

Mnohdy se můžeme setkat s tím, že med je tuhý (označovaný jako zkrystalizovaný) Nesprávně nazývan jako zcukernatělý. Z medu se zcela jistě nestává cukerný roztok!. Takový med není starý či dokonce podřadný! Med zcela přirozeně krystalizuje a nijak tím neztrácí na kvalitě. I když je med původně tekutý, není to vlastně pravý roztok. Má-li jen 18% vody a 82% sušiny, je tak přesycený, že vytvoří tzv. sol (v kuchyňské terminologii bychom řekli rosol). Každý sol přechází určitou koagulační rychlostí v gel. Aniž by se změnilo složení, vznikne krystalická struktura. Krystaly cukru mohou být nehomogenní složkou v tekutém podílu nebo tvoří kompaktní, homogenní hmotu měkkou, pastovitou, krémovou, nebo naopak tuhou až tvrdou. Zastoupení jednotlivých druhů cukrů v medu je z hlediska jeho tendence krystalizovat to nejpodstatnější. Vzájemný podíl fruktózy a glukózy a přítomnost dalších komponent má výrazný vliv na chování medu: produkt s vyššími relativními obsahy hroznového cukru (glukózy) podstatně snáze krystalizuje než med s vyšším obsahem cukru ovocného (fruktózy). Stav ani rychlost krystalizace tedy nic nevypovídají o pravosti či kvalitě medu, ale ani o jeho stáří. Ke krystalizaci může docházet i velmi rychle po vytočení z pláství (např. med řepkový).

Med, který nekrystalizuje (snad jen vyjma medu akátového) byl s největší pravděpodobností nešetrně zahřátý na teplotu vyšší než 50 °C, čímž mohlo dojít k rozpadu mnoha cenných látek.

Někdy se v medu při skladování vytvářejí útvary podobné ledovým květům. Občas je někdo mylně považuje za plíseň. Tyto kresby jsou způsobeny tím, že při krystalizac dochází také k objemovým změnám a mezi vnitřní stěnu sklenice a její obsah vnikne vzduch.

Při ztekucování medu pamatujte na to, že na kvalitu medu má velký vliv teplota. Ta by měla vždy zůstat pod 45 ºC.Nižší teploty či dokonce mráz medu nevadí. Při vyšších teplotách dochází ke zničení hodnotných a zdraví prospěšných látek. Med nikdy neztekucujte v mikrovlné troubě, jelikož dávka energie je dost značná, rozehřívání není rovnoměrné, med se místy může přehřát a tím poškodit!

1) Jaká je trvanlivost medu?

Dlouhá - v řádu let. To je i důvod, proč se u medu neuvádí „Spotřebujte do“, ale „Minimální trvanlivost do“. Med po vyznačené době se může konzumovat bez obav. Je však zřejmé, že po několika letech už med není tak hodnotný, jako čerstvý. Upečte z něj něco a na chleba si namažte spíše ten letošní.

2) Nemůže med obsahovat látky používané k léčení včel?

Antibiotika se vůbec v Evropě ve včelařství nesmějí používat. Prostředky proti parazitům (zejména proti roztoči varroa) se použít musí, jinak by včelstva uhynula. My používáme pouze schválené přípravky a při jejich používání se řídíme veškerými instrukcemi. Dále tyto prostředky používáme mimo snůškovou sezónu a nemůže se tak stát, že by se zbytky léčiva objevily v medu.

3) Mohu ztekutit med v mikrovlnné troubě?

Jak je uvedeno výše, tento postup nelze doporučit, jelikož dávka energie je dost značná, rozehřívání není rovnoměrné a med se místy může přehřát a tím poškodit. Pro ztekucení medu doporučujeme zvolit jiné metody (viz výše uvedené tipy).

4) Zakoupil(a) jsem med, který je místy nejednotný. Vypadající až jako by obsahoval plíseň.

Někdy se v medu (zejména v medu květovém) při skladování vytvářejí útvary podobné ledovým květům. Občas je někdo mylně považuje za plíseň. Tyto kresby jsou způsobeny tím, že při krystalizac dochází také k objemovým změnám a mezi vnitřní stěnu sklenice a její obsah vnikne vzduch.

5) Po otevření medu mě překvapil nepříjemný štiplavý zápach a hladina medu byla pokryta tenkou řídkou vrstvou. Co to znamená?

Pokud vůně medu obsahuje štiplavý zápach (charakteristický pro kvašení) a hladina medu je pak pokrytá tenkou řídkou vrstvou, setkali jste s tím, že v medu nastal kvasný proces. Pokud byste si toho snad nevšimli před konzumací, věřte, že byste to poznali nejpozději v okamžiku, kdy byste ho poprvé vložili do úst. Více informací (včetně obrázků) lze nalézt ve zdroji [2].

Ve většině případů není zkvašení medu vaše vina, ale způsobí ho samotné včely, nebo naše nepozornost. Ke kvašení však může dojít i při nevhodném způsobu skladování. Stačí, když špatně utáhnete víčko u sklenice. Med má totiž schopnost nasávat do sebe okolní vlhkost. A to je ten hlavní problém. Pokud vlhkost v medu, respektive hladina vody v něm, přesáhne hranici zhruba 21 %, dojde ke kvašení a nevratnému znehodnocení medu. Jakmile kvašení v medu započne, už se med nedá napravit.

V případě, že se setkáte se zkvašeným medem od nás, nebojte se jej reklamovat. Rádi Vám jej okamžitě vyměníme.

6) Po otevření medu mě překvapila tenká bílá vrstva na povrchu hladiny medu. Co to znamená?

Tenká bílá vrstva na povrchu hladiny medu se čas od času objevuje u těch medů, které neprošly filtrací. Bílá pěna na povrchu není nic jiného než vysrážené bílkoviny a malé částečky pylu. Ty by při velmi jemné filtraci neprošly sítem, ale v medech přímo od včelařů zůstávají. Med je těžší než pyl, proto částice pylu vyplavou na povrch a tvoří zde pěnu. Pokud se jedná opravdu jen o pyl, medu nic není a můžete jej bez problémů konzumovat. Stačí k němu přivonět a trochu ochutnat. Pokud má normální vůni i chuť, pak se nemusíte ničeho bát. Pokud by však měl med štiplavý zápach a nechutnal medově, bude se s největší pravděpodobností jednat o kvašení a med by byl znehodnocený, ale samotná přítomnost pěny v žádném případě není známkou kvašení. Více informací (včetně obrázků) lze nalézt ve zdroji [3].

Seznam použité literatury

[1] DUPAL, Libor, František KAMLER, Dalibor TITĚRA, Marcela VOŘECHOVSKÁ a Hana VINŠOVÁ. Med. Praha: Sdružení českých spotřebitelů, z.ú., v rámci priority pracovní skupiny Potraviny a spotřebitel při České technologické platformě pro potraviny, 2015. Jak poznáme kvalitu? ISBN 978-80-87719-29-9.
[2] Zkvašený med | Domácí med. Domácí med [online]. Copyright © 2016 [cit. 01.09.2020]. Dostupné z: https://www.domacimed.cz/zkvaseny-med
[3] Pěna v medu | Domácí med. Domácí med [online]. Copyright © 2016 [cit. 01.09.2020]. Dostupné z: https://www.domacimed.cz/pena-v-medu